EN
ZPĚTJak se liší vibecoding a klasické programování?
Umělá inteligence zasáhla do vývojářského světa nebývalou měrou. Softwarové firmy ve velkém nakupují licence a programátoři při práci využívají jazykové modely každý den. Jenže vibecoding nefunguje jako programování pomocí umělé inteligence.
Při AI-assisted programování umělá inteligence doplňuje části kódu. Liší se ale přístup uživatelů – ti kódu rozumí, čtou ho a pomocí promptů ho optimalizují. Umělá inteligence poskytne vývojářům základ, který dál upravují.
Vibecoding využívá umělou inteligenci jinak. AI píše všechno. Kodér neřeší architekturu kódu, pouze kliká, testuje a dává příkazy. Nečte kód, ale pomocí promptů ladí konečný výsledek. Je mu jedno, jak aplikace funguje a co za ní stojí.
Jak funguje vibecoding v praxi?
Uživatel místo kódu popisuje problém přirozeným jazykem. O všechno ostatní se postará umělá inteligence, která řeší návrh a implementaci řešení. Vývoj není o architektuře nebo refaktoringu, ale o testování výsledku, zkoušení a zadávání dalších instrukcí.
- Popis problému – uživatel jazykovému modelu AI (např. Claude code) pojmenuje v přirozeném jazyce problém, který potřebuje vyřešit (např. vývoj vlastní aplikace pro time-management).
- AI vygeneruje MVP – umělá inteligence jeho zadání zpracuje a navrhne první řešení a prototypy programu (backend, frontend, jednoduchý design).
- Promptování místo refaktoringu – uživatel aplikaci spustí a otestuje požadované funkce. Pokud má k fungování aplikace výhrady, zadá jazykovému modelu příkaz a on ho opraví.
- Iterace, dokud „to nějak nefunguje“ – celý proces se opakuje do té doby, než je uživatel spokojený s výsledkem.
Výhody vibecodingu
Vibecoding využívají uživatelé, kteří potřebují specifickou aplikaci s jednoduchým nasazením. Vytvoří tím například jednoduchý nástroj, který jim usnadní práci. U firem tento způsob práce urychluje prototypování a tvorbu MVP.
Výhody vibecodingu spočívají také v levnějším experimentování. Novou aplikaci nebo funkci napíše AI bez nutnosti kontaktování vývojářské firmy. Jestli se takto vytvořená aplikace na míru osvědčí, zadá se její tvorba profesionální softwarové firmě.
Rizika vibecodingu
„Největší nebezpečí vibecodingu spočívá v tom, že programátor nerozumí kódu,“ komentuje Ondřej Synek, technický ředitel MEMOS Software. „Problémy nastávají také s ohledem na udržitelnost a podporu těchto aplikací,“ dodává. Nikdo zkrátka neví, jak takto vytvořený software funguje.
Řešení problémů s aplikacemi vytvořenými pomocí vibecodingu je sázka do loterie. Jakmile přijde ticket, zadá se umělé inteligenci a obsluha doufá, že AI pochopí zadání a „něco se stane“. Vývojář ale odpovědnost přesune na AI pouze zdánlivě – za aplikaci pořád odpovídá programátor.
Dává vibecoding smysl?
V některých případech ano. Těžko si ale představit scénář, kdy na něm staví vývojářské firmy. Vývoj softwaru je komplexní problematika vyžadující širokou znalost kontextu, prostředí podnikání a důslednou vstupní analýzu.
Napsat takovou analýzu pro AI není nemožné, ale nesmírně komplikované. Umělá inteligence při tvorbě aplikací jedná impulzivně a generuje řešení, nikoliv jeho návrh a celkovou architekturu. V současné chvíli navíc nezvládá práci s edge cases – nečekanými scénáři při využití aplikace.
Stojí budoucnost IT na vibecodingu? Spíše ne. Jde ale o nový (a do jisté míry atypický) způsob práce, který umožňuje rychlou tvorbu vlastních aplikací i laikům. Stejně jako se z člověka nestane šéfkuchař jenom díky tomu, že si doma uvaří večeři, nestává se z vibecodera automaticky programátor. Nástroj je silný – ale řemeslo pořád zůstane řemeslem.
