Může nám technologie pomoci odhalit fake news?

Zpět

Možná už jste si zvykli, že během kritických událostí zaplaví zpravodajské servery a sociální sítě vlna dezinformací. Internet a nové technologie dávají tvůrcům fake news do rukou silnou zbraň. Budou mít stejný vliv i na jejich odhalování?

O existenci cílených dezinformací snad už nikdo nepochybuje. O jejich dopadu na veřejné mínění bohužel zrovna tak. Zcela falešným zprávám nebo záměrným dezinterpretacím alespoň jednou uvěřilo 94 % Čechů a opakovaně 55 % Čechů. Čtenářům, kteří jsou skeptičtí vůči mainstreamovým médiím, nejde ve svobodné zemi bránit čerpat informace z alternativních zdrojů, ať už jsou jakékoliv. Ostatně, určitě máte na Facebooku také alespoň jednoho přítele, který ví zcela přesně, kdo na světě tahá za nitky a všechny tajně ovládá, že?

Jak rozeznat fake news?

Falešné a záměrně zkreslené zprávy nejsou žádnou novinkou, která by přišla až s vynálezem internetu. Už od dob Karla Havlíčka Borovského se říká „lže, jako když tiskne“. Jenomže v současnosti už nepotřebujete ani tiskárnu. Lživý obsah je skrze různé weby a sociální sítě možné šířit skoro neomezeně. Obzvlášť když se podaří vymyslet dostatečně hrůzyplný, senzační, a většinou z kontextu vytržený titulek článku či videa. Velké platformy zvládnou zachytit pouze zlomek těchto nepravdivých informací.

V anonymním prostředí internetu řada čtenářů bohužel příliš nehledí na to, jestli čte etablovaný zpravodajský portál nebo předevčírem založený web stoprocentnipravda.cz. (Tento web ve skutečnosti neexistuje a doména je pro případné zájemce o založení dezinformačního webu volná.) Pouze na základě toho, kde byl článek zveřejněn, ale ještě nemůžeme rozhodnout, zda se jedná o fake news. Jaké jsou tedy další indicie?

  • Zprávu nelze ověřit a neexistuje v žádném jiném důvěryhodném zdroji.
  • URL či design webu působí nedůvěryhodně nebo přímo imituje přední zpravodajský server.
  • Titulek, citace či střih videa jsou vytrženy z kontextu.
  • Obsah nepracuje s oficiálními daty a statistikami, citacemi a zdroji. Místo nich se často objevují anonymní „experti“, „svědci“ a „známí“.
  • Podezřelé použití videí a obrázků. Můžete si všimnout například nepřirozeného stínu u postavy a dalších znaků úpravy fotek a videí.

Budoucnost dezinformací

Důmyslnější technologie přinášejí i důmyslnější fake news. Aktuálním trendem jsou tzv. deepfakes, což je označení pro techniky, díky kterým je osobě na obrázku nebo ve videu v podstatě propůjčen obličej nebo i hlas někoho jiného. Díky strojovému učení a umělé inteligenci tak například komik Jordan Peele ústy Baracka Obamy humornou formou varuje před potenciálem deepfakes.

   

Tyto technologie se stávají dostupnějšími nejen pro tvůrce zábavného obsahu, ale i pro tvůrce fake news. Odbornice v oblasti digitálních forenzních věd na Dartmouth College Hany Farid dokonce očekává, že ve Spojených státech falešný obsah zasáhne do nadcházejících prezidentských voleb.

Na začátku tohoto roku Facebook přišel s informací o nové strategii, jak šíření dezinformačních videí čelit. Otázka detekce deepfake videí, ale zatím není stoprocentně vyřešena. V případě amatérské produkce lze deepfakes rozeznat například díky úplné absenci nebo nepřirozenému mrkání očí, nerovnoměrnému tónu barvy kůže a dalším detailům. Videa, obrázky či audio nahrávky kvalitnější produkce, které nedokáže vyfiltrovat právě AI technologie, tak budou nejspíš muset nadále posuzovat živí editoři. Mimo jiné i proto, že nesprávným posouzením může AI filtr cenzorovat i umělce, kteří třeba vybarví krajinu v barvách duhy.

Zdroj: https://news.artnet.com/art-world/instagram-fake-news-filter-1761660

Technologie a (ne)šíření fake news

Pokrok fake news je zřetelný nejen u nových deepfake formátů. Při bleskovém šíření obsahu na sociálních sítích je potřeba dezinformace zachytit ideálně už při zveřejňování. A to je úkol, který člověk v reálném čase nemá šanci zvládnout. Zatím se tedy zdá, že se musíme spoléhat na aktuálně dostupnou umělou inteligenci ve spojení s dodatečnou kontrolou editorů.

Tohoto nelehkého úkolu se už chopila například americká nezisková organizace OpenAI, která vytvořila algoritmus GPT-2, nebo vědci z University of Washington, kteří vytvořili algoritmus Grover. Obě společnosti se rozhodly tyto algoritmy v rámci boje s fake news dát k dispozici veřejnosti, což je vnímáno jako kontroverzní rozhodnutí. Algoritmy jsou totiž díky strojovému učení schopny fake news nejen rozpoznat, ale i psát. O tom, že by toto skutečně mohla být správná cesta však svědčí skutečnost, že na práci OpenAI navázali vědci z Harvardské univerzity a laboratoře MIT-IBM Watson AI Lab a vyvinuli nový nástroj, který rozpozná, zda falešnou zprávu napsal algoritmus.

Jak je vidět, odhalování fake news zatím nelze nechat zcela v rukou umělé inteligence. Proto existuje řada nástrojů, které běžným uživatelům dovedou zjednodušit odhalování lží na vlastní pěst. K zajímavějším příkladům patří:

  • CrashCourse: Série vzdělávacích videí na YouTube.
  • Fake News Detector: Aplikace, ve které mohou uživatelé označovat obsah za fake news. Ostatní uživatelé tak vidí hodnocení daného obsahu.
  • Snopes: Server, který provádí rozsáhlý výzkum zaměřený na kontrolu faktů o oblíbených tématech.
  • To se ví: Zábavně vzdělávací pořad České televize o fake news.
  • Vyhledávání obrázků na Googlu: Nástroj, díky kterém můžete zjistit, jestli byl obrázek v nějakém článku záměrně pozměněn nebo použitý v jiném kontextu.

Vzdělávacích materiálů, webových nástrojů, desktopových i mobilních aplikací a dalších pomůcek je celá řada. Většina z nich ale cílí na anglicky mluvící uživatele. Navíc jsou stále nedokonalé, takže pátrání po pravdě u nich nekončí. Nebo by alespoň nemělo.

Jakým způsobem se šíří dezinformace a co s tím můžeme dělat?

V České republice se důvěryhodností obsahu na zpravodajských serverech zabývá společnost Semantic Visions, která nyní ve spolupráci s iniciativou NELEŽ na problematiku fake news upozorňuje. Technologie v šíření fake news totiž v konečném důsledku hraje pouze roli nástroje. To, co umožňuje tvůrcům fake news založit svoje živobytí na šíření dezinformací, je mimo politické iniciativy také příjem z reklam. A tomu se může snažit zabránit každý zadavatel reklamy.

Dezinformační texty, obrázky i videa se v současnosti šíří na sociálních sítích nevídaným způsobem. Díky algoritmům sociálních sítí se každý uživatel pohybuje ve své „informační bublině“. V praxi to znamená, že na Facebooku a dalších sociálních sítích vidíte převážně obsah, který vás zajímá. Tedy podle algoritmu, který vše vyhodnocuje na základě vašich „lajků“, komentářů a podobně.

Pokud vás jako hudebního fanouška bude algoritmus Facebooku zásobovat pořádnou muzikou, nejspíš nebudete na Facebooku hledat mouchy. Kdo by se ale chtěl pravidelně rozčilovat v diskusích o politice, že? Na rozdíl od hudby je politika téma, ve kterém se fake news objevují nejvíce. A jsou k válkám v komentářích jako stvořené. I proto se v diskuzích často objevuje „don't feed the troll“.

Zkrátka dokud za nás umělá inteligence nebude filtrovat dezinformační obsah, budeme se muset spolehnout na náš vlastní mozek. V boji s fake news přitom stačí, aby uživatelé nenavštěvovali dezinformační weby a „nekrmili trolly“ a algoritmy sociálních sítí zbytečnými debatami, ve kterých se jedna strana druhé snaží vnutit pravdu o iluminátech a Sorosovi. Naopak zadavatelé reklam mají jedinečnou příležitost zvolit jiný prostor pro svou reklamu, než jsou dezinformační weby, a přestat si kazit svojí dobrou pověst.

Kontakt

Proberte s námi vhodné řešení

Mé jméno
Kontaktuje mě na